Proslunění
Všechny
byty musí být navrženy tak, aby byly prosluněny. Proslunění řeší norma ČSN 73 4301
Obytné budovy. Byt se považuje za prosluněný tehdy, je-li součet podlahových ploch jeho prosluněných
obytných místností roven minimálně 1/3 součtu podlahových ploch všech jeho obytných místností.
U samostatně stojících rodinných domů, dvojdomů a koncových řadových domů má být prosluněna minimálně 1/2 ze součtu ploch všech jeho obytných místností.
Pozn. Mezi obytné místnosti se nepočítají místnosti s plochou menší než 8 m2 a kuchyně do 12 m2.Je vhodné zajistit proslunění i pro kmenové učebny škol, denní místnosti mateřských škol a jeslí nebo pro lůžkové pokoje zdravotnických zařízení. Vždy je však třeba dbát i na to, aby se sluneční záření nestalo obtěžujícím - tedy je třeba uvažovat i ochranu před nadměrnými tepelnými zisky.
Aby mohla být místnost považována za prosluněnou je nutné splnit následující podmínky:
- doba proslunění se zjišťuje v tzv. kritickém bodě, který se nachází v rovině vnitřního zasklení, 300 mm nad středem spodní hrany osvětlovacího otvoru, ale nejméně 1200 mm nad úrovní podlahy posuzované místnosti
- okenní otvor pro umístění kritického bodu musí mít nejmenší skladebný rozměr alespoň 900 mm, šířka oken ve skloněné střešní rovině může být menší, nejméně však 700 mm a zároveň přímé sluneční záření musí vnikat do místnosti okenním otvorem nebo otvory, jejichž celková plocha vypočtená ze skladebných rozměrů je rovna nejméně jedné desetině plochy místnosti
- sluneční paprsky musí dopadat do kritického bodu minimálně 90 minut denně dne 1. března (oblačnost se zanedbá)
- požadovanou dobu proslunění pro den 1. března lze nahradit bilancí, při které je mimo přestupné roky celková doba proslunění ve dnech od 10. února do 21. března včetně minimálně 3600 minut (jedná se o 40 dní s průměrnou dobou proslunění 90 minut)
- půdorysný úhel dopadajících slunečních paprsků s rovinou okenního otvoru musí být nejméně 25°
- výška slunce nad horizontem musí být nejméně 5°
Pro výpočet doby proslunění pro jednotlivé místnosti je potřeba upřesnit správnou orientaci objektu ke světovým stranám. Geografická a kartografická síť se totiž liší o odchylku, která se nazývá meridiánová konvergence
C [°]. V praxi to znamená, že svislý směr na mapě neodpovídá skutečnému severnímu směru a před výpočtem doby proslunění je tedy nutné pootočit kartografický sever ve směru hodinových ručiček právě o úhel meridiánové konvergence. V České republice se hodnoty meridiánové konvergence pohybují od 4,5°- 9,5° od východu na západ a pro konkrétní lokalitu je lze vypočítat z její zeměpisné délky λ:
C = (24°50' - λ) / 1,34
Pro prvotní představu, zda má daná místnost vůbec šanci být prosluněna, může sloužit jednoduchá kontrola jejího natočení vzhledem ke světovým stranám. Fasáda objektu bude osluněna dne 1.3. po dobu minimálně 90 minut pokud její normála a severní směr svírají úhel větší než 62°. Toto pravidlo však platí pouze pro situaci bez dalších vnějších stínících překážek.
Pouhý správný náklon fasády však mnohdy nestačí. Slunečním paprskům se do cesty často staví další překážky v podobě okolních budov, terénu nebo konstrukcí vlastní budovy. Takovými stínícími konstrukcemi jsou nejčastěji předsazené konstrukce balkónů a lodžií nebo různé svislé překážky po stranách oken.
Při prosluňování ranním vycházejícím sluncem nebo naopak večerním zapadajícím sluncem je slunce nízko nad horizontem a může tak být snadno zastiňováno i okolostojícími objekty.
Při orientaci okenních otvorů jižním směrem většinou nejsou pro proslunění balkónové desky nad oknem překážkou. Vzhledem k tomu, že dobu proslunění hodnotíme pro den 1. března, není slunce ještě tak vysoko, aby bylo touto deskou zastíněno. Při "rozumné" hloubce balkónové desky proto není nutné mít ze zastínění obavy. Naopak v letních měsících, kdy je slunce podstatně výše, může sloužit konstrukce desky jako stínící prvek proti nadměrným tepelným ziskům.
Denní osvětlení
Problematika denního osvětlení je řešena následujícími českými technickými normami:
- ČSN 73 0580 – 1 Denní osvětlení budov – Část 1: Základní požadavky
- ČSN 73 0580 – 2 Denní osvětlení budov – Část 2: Denní osvětlení obytných budov
- ČSN 73 0580 – 3 Denní osvětlení budov – Část 3: Denní osvětlení škol
- ČSN 73 0580 – 4 Denní osvětlení budov – Část 4: Denní osvětlení průmyslových budov
Základním kvantitativním kritériem pro hodnocení osvětlenosti denním světlem je činitel denní osvětlenosti
D [%]. Je definován jako poměr osvětlenosti
E [lx] dané roviny v interiéru k současné horizontální exteriérové osvětlenosti
EH [lx]. Pro zjednodušení se tedy dá říci, že hodnota činitele denní osvětlenosti určuje, kolik procent z venkovní osvětlenosti se dostane do interiéru.
Každý bod interiéru je osvětlen kombinací tří složek – přímým oblohovým světlem, světlem odraženým od venkovních překážek a světlem odraženým od vnitřních povrchů místnosti. Hodnota činitele denní osvětlenosti je proto složena z oblohové složky
DS [%], vnější odražené složky
De [%] a vnitřní odražené složky
Di [%]. Při volném nestíněném horizontu může být De rovna nule stejně tak, jako DS v případě husté zástavby.
V obytných místnostech musí být ve dvou kontrolních bodech v polovině hloubky místnosti, ale nejdále 3 m od okna, vzdálených 1 m od bočních stěn, hodnota činitele denní osvětlenosti nejméně 0,7% a průměrná hodnota činitele denní osvětlenosti z obou těchto bodů nejméně 0,9%.
Jde-li o trvalý pobyt lidí ve vnitřním prostoru nebo jeho funkčně vymezené části, musí být minimální hodnota činitele denní osvětlenosti Dmin rovna nejméně 1,5% a průměrná hodnota činitele denní osvětlenosti Dm, pokud se požaduje, rovna nejméně 3%, i když pro danou zrakovou činnost stačí hodnoty nižší.